Strůjce snů

O projektu

Když začne student psychologie Dingo vyprávět lehce snový příběh ze současnosti, domnívá se, že vůbec není o něm. Zamýšlí v něm figurovat pouze jako pozorovatel, který zůstává po celou dobu nad věcí. Jenomže se mu to od samého prvopočátku nedaří. Když za ním přijde kamarádka Lištička s bizarní snovou teorií a s žádostí o pomoc, udělá to, co se mu v dané chvíli jeví jednodušší - souhlasí s ní, aby ji nezklamal a nemusel jí oponovat. Tím však spustí spirálu událostí, na jejichž konci mu dojde, že středobodem příběhu byl po celou dobu on sám a všechno to, co měl o sobě dávno vědět, ale nikdy po tom nehodlal pátrat.

Dingo je charismatický, hedonistický parchant, jehož vypravěčský styl osciluje mezi cynismem a místy až sentimentální lyrikou. Přesto je těžké nechovat k němu sympatie, neboť cynismus dokáže být někdy až nepatřičně okouzlující.

Touto knihou jsou vinni přátelé, jmenovitě uvedení v poděkování. Nepsala jsem ji proto, aby někdy vyšla. Byla příběhem, co se vedral na papír, a když u na něm byl, dala jsem jim ho přečíst. A jakože prý dost dobrý. Jenom mámě to přišlo vulgární, komplikované a bez děje. Protože jsem už od třetí třídy moc stará na to, abych poslouchala vlastní matku, nabídla jsem to bez větších očekávání k vydání. A prý jakože proč ne. To ovšem vrhlo na celý podnik úplně nové světlo. Znovu jsem si to pořádně přečetla, zděsila se, sedla ke klávesnici a chystala se zjemnit a uhladit všechny pikantní scény. Přistihli mě u toho výše jmenování přátelé. A jakože prý ani omylem! Tak tady to máte v plné kráse a varuji vás - nekupujte to babičce k svátku! Hrozí, že to po vás pohoršeně hodí. Nebo ještě hůř - nehodí a bude se s potutelným úsměvem dožadovat dalšího dílu.

Nakladatelství Pan nakladatel

Miloslava Erika Veselá

Miloslava Erika Veselá přišla na svět 29. července 1987 za použití nejmodernější výrobní technologie "just in time", tj. na den přesně dle lékařské předpovědi. Od narození byla neblaze podivná. I v těch nejkrásnějších dnech, kdy ostatní kamarádi pobíhali venku a zkoušeli první cigarety, seděla doma nad klavírem, knihou nebo úkolem z němčiny. Na rozdíl od ostatních nechtěla nikdy dělat žádné užitečné povolání. Mezi její sny patřil literární nebo výtvarný kritik, spisovatel, psychoanalytik nebo diplomat. Kritika jí rodiče zakázali s tím, že se má živit slušně. Neposlechla a v současnosti pracuje jako zahraničně-politický analytik. Mluví německy a anglicky, protože se to musela naučit ve škole, kromě toho taky francouzsky a španělsky, protože má ráda dobrou kuchyni a pisco sour. Mezi její koníčky patří vytrvalostní běh, cestování a jízda na koloběžce.